Na přelomu září a října 2022 pobývaly v Luhačovicích básnířka a odbornice v oblasti knižního trhu Anna Štičková a překladatelka, anglistka a bohemistka Sylva Ficová.
Jak se vám v Luhačovicích líbilo, pracovalo a pobývalo na zámku?
AŠ: V Luhačovicích nám bylo pěkně, pro mě to byla první rezidence, takže jsem se těšila a zároveň byla zvědavá, jak nám to půjde. Zámek je v pěkné zahradě, podmínky byly spíše spartánské, ale našly jsme si, myslím, dobrý mód fungování. Taky jsme hodně času strávily v kavárně Jizba, kde jsme měly pěkné pracovní útočiště, když pracovnu zrovna potřebovali lesáci.
SF: Mám srovnání s Broumovem, kde jsem byla před několika lety. Podmínky v Luhačovicích sice byly skrovnější, ale bohatě nám je vynahradili místní, a to z ti Pramene i přímo z města, třeba ze zmíněné Jizby.
Pracovaly jste na nějakém konkrétním výstupu? Jakém?
AŠ: Pracovaly jsme na překladu básní skotské básnířky Carol Ann Duffy, o čemž vám víc řekne Sylva. Mně se ale podařilo napsat i několik svých básní, z čehož mám radost.
SF: Básně Carol Ann Duffy překládám už nějakou dobu – píše vtipné, chytré, ale i romantické nebo velmi filozofické texty a v Británii je oblíbená jako autorka i jako propagátorka poezie. Deset let ostatně působila i v roli „dvorní“ básnířky královny Alžběty II., a to jako historicky první žena vůbec. Do překládání její rytmičtější tvorby jsem se zatím pouštěla spíš výjimečně, s Annou – která je sama básnířka – jsem se jí ale mohla věnovat víc. Během pobytu jsme dokončily asi osm básní, což se může zdát málo, ale vlastně mě překvapilo, že jsme jich zvládly tolik.
Co váš kontakt s místními?
AŠ: Do největšího kontaktu jsme se dostaly asi se studentkami a studenty knižní kultury na místní střední škole. Jednak jsme pro ně dělaly překladatelsko-básnický seminář, kde jsme s nimi sdílely, jak překládáme. A jednak jsem pro ně připravila přednášku o knižním trhu a jeho fungování. Bylo skvělé, jak se studující zajímali a že měli plno chytrých dotazů. Také je skvělé, že čtou. To dneska není úplně běžné.
SF: Jak už jsem řekla, hodně fajn bylo setkávání s lidmi z Pramene. Právě oni jsou hlavním důvodem, proč Luhačovice všude doporučovat.
Co tady na vás nejvíce zapůsobilo?
AŠ: Za mě asi Bílá čtvrť a Jurkovičovy domy. Ale pokud to nemám omezit jen na Luhačovice, tak obecně okolní krajina. Jsem ze Sudet, kousek od Rozvadova, tedy z druhé strany republiky a učarovalo mi, že mi místní kopce a lesy hodně připomínaly náš kraj. Cítila jsem se trochu jako doma.
SF: Nejvíc se mi líbí krajina kolem Luhačovic a ze samotného města určitě Bílá čtvrť. V Brně bydlím kousek od vily Tugendhat nebo funkcionalistické kavárny Era, takže ty fotogenické domy na mě působily hodně povědomě.
Co vás překvapilo?
AŠ: Že se člověk na rezidenci přece jen nemůže úplně odstřihnout od běžných pracovních starostí. Automatická odpověď v mailu ještě neznamená, že nemusí řešit nic pracovního a může se plně vypnout. Je skvělé moct odjet a tvořit, ale myslím, že na to není náš pracovní systém v kultuře ještě úplně uzpůsobený. Doufám, že se to do budoucna nejen pro nás, ale pro všechny autorky a autory usnadní a budou moci snáze vyjíždět a „vypínat“ se.
SF: Nejvíc mě překvapilo, jak dobře se nám s Annou společně překládalo, a že jsme udělaly dost i jiné, vlastní práce. Finalizovala jsem tu například část překladu z deníků novozélandské autorky Katherine Mansfield.
Je to vaše první rezidence? Pokud ne – můžete nabídnout srovnání?
AŠ: Jak jsem říkala, pro mě ano.
SF: Už jsem zmínila, že jsem byla na rezidenci v Broumově. V Luhačovicích jsem měla větší pocit jakési „domáckosti“ a zájmu o to, čím se vlastně zabýváme, což je nejen příjemné, ale člověka to i víc motivuje.
Jak vám tady plyne čas?
AŠ: Hrozně rychle a zároveň úplně jinak, pomaleji. Je fajn na čas opustit město a jeho ruch a pohybovat se v jiném časovém pásmu maloměsta. Ale úplně nejlepší je, když překládáme, snažíme se rozlousknout nějaký zapeklitý problém a zapomeneme na čas úplně. To mám nejradši.
SF: Rychleji než na dovolené a pomaleji než doma. Tak akorát, a přece je ho málo.
A jaký dojem na vás udělaly lázně?
AŠ: Jak jsem říkala, pocházím ze západních Čech, vyrostla jsem kolem „Mariánek“ a „Frantovek“, rodiče bydlí v Konstantinových Lázních, každé lázně u nás jsou jiné, ale Luhačovice jsou zase ještě jiné. Moc se mi líbí vaše novější a hlavně nově zrekonstruovaná kolonáda. A Bílá čtvrť je fakt úplně famózní, nic takového u nás nemáme.
SF: Hodně se mi líbila místní kolonáda a procházka kolem Šťávnice a dostala jsem chuť strávit v Luhačovicích pár dní jako lázeňský host.
Co vás dál čeká?
AŠ: Mě práce na disertaci, práce a snad bude čas i dál psát a překládat. Taky nějaká autorská čtení nás čekají.
SF: Chceme přeložit další básně, případně z nich i číst – několik společných překladů jsme nedávno vyvezly třeba do Bratislavy. Mě čeká překlad další knihy, tentokrát románu, nějaké „chlebovky“ (jak říkám ne vždycky tvůrčímu překládání) a článek o skotské poezii.
Fotografie pořídily rezidentky během svého pobytu v Luhačovicích.