Lučanská Lucie byla třetí účastnicí literárních pobytů v Luhačovicích. Věnuje se psaní a ilustraci: kresbě, komixům, knihám, akvarelu, airbrush, risografie a další. Je na volné noze. Střídá čistě autorskou tvorbu (kdy píše text a zároveň k němu vytváří ilustrace) s ilustrátorskou prací na zakázku. Ráda mění média a technologie. Její práce pravidelně figurují v nominacích na tuzemské ilustrátorské ocenění typu Nejkrásnější česká kniha nebo Czech Grand Design.
Loni dokončila doktorské studium na Umprumce, jehož výsledkem je obrazová publikace pro děti Kniha Vnímání, kterou vydalo začátkem tohoto roku nakladatelství LUX a vyhrála cenu pro Nejkrásnější knihu roku 2022 v kategorii Autorská kniha. V současnosti pracuje na grafické novele.
Jak se vám v Luhačovicích líbilo, pracovalo a pobývalo na zámku?
V Luhačovicích jsem předtím nikdy nebyla a lázeňskost mne celkem okouzlila, prvních pár dnů mne hodně bavilo obcházet prameny a dělat minerální degustaci. Pracovalo se mi tu celkem vlídně, osvěžovala jsem se procházením krásného zámeckého parčíku. Nutno přiznat, že jsem se prvních pár dnů večer trochu bála, ale duchové se nedostavili. Zato se dostavil každou noc zvuk klinkání na železničním přejezdu, což jsem částěšně vyřešila pomocí špuntů do uší z lékárny.
Pracovala jste na nějakém konkrétním výstupu? Jakém?
Pracovala jsem tu na delším komixu čili grafické novele. V době, kdy píši tyto řádky mám hotovo cca 75 procent. Doufám, že knížka vyjde začátkem příštího roku.
Co váš kontakt s místními?
Kromě pár milých posezení s členy nadace proběhlo pouze pár drobných pohovorů s členy lesní správy. Za obé jsem velmi vděčná, jinak bych se asi cítila celkem osaměle.
Co tady na vás nejvíce zapůsobilo?
Zahrada.
Co vás překvapilo?
Interiér zámečku, zřejmě jsem mentálně nebyla zcela připravená na pozůstatky rekonstrukce (z devadesátých let?) a zásahy z dob minulého režimu.
Je to vaše první rezidence? Pokud ne – můžete nabídnout srovnání?
Není, už jsem se od dob svých studií účastnila několik, mezi nejpěknější osobně řadím pobyt v Broumově v domku, co býval dříve bydlištěm klášterního kuchaře.
Většina rezidencí byla koncipovaná jako byt+pracovna/ateliér a sociální zázemí bylo sdíleno maximálně s jedním až dvěma dalšími rezidenty, což pomáhá vytvořit pracovní pohodu nebo pohodlí nebo pocit bezpečí (domáckosti?) nebo nejsem si jistá, jak to přesně popsat. Oproti tomu byl pobyt v Luhačovicích pocitově spíše průchozí.
Já už jsem měla svůj pracovní projekt poměrně rozjetý, takže jsem pracovala s předem připravenou osnovou a občasná vyrušení mne nějak závažně nevykolejila z pracovní morálky (…).
Jak vám tady plyne čas?
Jako podle jízdního řádu.
A jaký dojem na vás udělaly lázně?
Vzhledem k mojí misi tady jsem přirozeně nezaplula do lázeňsko-rekreační nálady, ale bylo zábavní ji z povzdálí po očku sledovat a v malých dávkách ochutnávat. Kolonáda a lázeňské stavby jsou moc pěkné. Podnikla jsem pár delších procházek či výletů po okolí a musím říct, že příroda kolem je moc krásná.
Co Vás dál čeká? (v kontextu vašich literárních záměrů)
Kromě dodělávání již zmíněné grafické novely mám rozepsaný menší scénář na dětskou knížku o nocování v přírodě, kterou bych si i sama ráda ilustrovala.
Děkujeme za rozhovor!